Ráno bylo slunečné a krámek v kempu nabídl čerstvé bagety. Čekaly nás Dolomity a spoustu průsmyků naráz. Vyrazili jsme kolem 9. hodiny. Měli jsme poměrně ambiciozní plán, který by se za normálních okolností asi dal zvládnout – nebýt…Jawáka! Když jsme mezi Lienzem a Toblachem stáli 4x během 20 km, krev se nám zpěnila. Takhle nedáme vůbec nic! “Jawáku, prosím tě, za co jsi ten servis na tomhle vraku utratil?” “Plégo bylo hrozně drahý, stálo dva a půl tisíce! A pak už jenom něco za olej a vyštelování karburátorů.” “A to je všechno? To je opravdu za těch tři a půl tisíce všechno? Hele, nezlob se, ale tohle není cesta kolem komína. Jedeme do Alp! S tímhle si můžeš dávat na pohodu 20 km výlety po okolí. Jestli jsi utratil prachy za plégo, tak to není žádnej servis. Takhle se nikam nedostaneme. Takže buď přidáš do tempa, anebo tady máš mapu a sejdeme se v tomhle kempu u Caldara, jasný?”
Čekala nás Passa Tre Croci, Falzarego, pro některé i Giau, Valparola, Campologno, Pordoi, Sella, Gardena, Erbe, Eóres a mnohé další. Prostě jsme si řekli, že se tenhle den “upassíme” k smrti. Každopádně Jawák pod reálnou hrozbou samoty nevídaně zrychlil a držel se nás jako klíště. No vida.
Jenomže tenhle den, sobota 24.6., byl po dlouhé době první slunečný. A nápad vyrazit do hor jsme neměli jenom my. Na Falzaregu bylo neuvěřitelně rušno. Yamaha tam měla svou promo akci na Super Ténérky, sraz tam měly Ducny, vyrazili si party, jednotlivci,…zkrátka snad celý motorkářský národ. Kolony motorek jezdily sem a tam, pochopitelně různou rychlostí. Takže když někdo chtěl jet rychleji, proplétal se kolonou jak se dalo. I z naší party jedna dvojice najednou byla na Falzaregu a druhá část v tentýž okamžik na Giau. Osudnou se stala jedna malá, vcelku bezvýznamná křižovatka, a roli hrála síla davu. Jedni čekali na druhé. Než jsme se opět sešli a když jsme viděli ten “Václavák”…prostě jsme plán trochu seškrtali. Výše uvedené průsmyky jsme ale dali bezezbytku. Z Varparoly jsme v dáli viděli mohutnou Marmoladu. Na Campolognu jsme viděli MotoMorini Grandpasso, jeden z posledních kousků, co takhle fabrika před konkurzem vyrobila. Kontroverzní kačátko. Nádherný příhradový rám, ale kukuč jak pštros s čírem.
S ničím dosud známým se nedá srovnat silnice vedoucí právě z passa Erbe směrem na Brixen. Silnička, kam se vedle sebe vejde steží 1 vozidlo a 1 motorka. Silnice měřící cca 50 km se proplétá zasekaná do strmých svahů Dolomitů. Nenajdete na ní jedinou rovinu. Jediné, co děláte, je vysednout, koleno vlevo, přesednout, koleno vpravo, a znovu a znovu. A to vše je doplněno nesčetnými stoupáními a klesáními. Láááábbbbůůůůůšššš!
Zážitky a pochopitelnou únavou jsme oněměli, bez velkého prodlení nakoupili v bolzánském Intersparu špek a pivo. Jediný, kdo se zdržel, byl pochopitelně Jawák. Ale tentokrát překvapil. Že zůstane a zajde si na hambáč. Přesněji řečeno v Itálii, ve vínem, pivem i špekem oplývajícím Tyrolsku – do Meka, ha ha, na hambáč, šmankote! Jelo se do kempu. Zamlouval jsem přes internet rezervaci v Kalternském kempu, ve kterém jsme spali už před 3 roky. A jaké nemilé překvapení – přijedeme tam, závora a plno. “Ale co moje rezervace přes internet?” “Je mi líto, máme plno.” Hm, výborný. Zkusíme ten druhý. Jiný už tam nebyl. Ve druhém kempu nás přivítala zabydlená Polka a pomalou mateřštinou nám vysvětlovala, jak to v kempu chodí. Jazyk blízký našemu nás uklidnil a když nám “dala cenu” a s poznámkou “all inclusive” i flek na stan, s úlevou jsme si oddechli. Jawák dorazil s notným zpožděním a ještě k tomu odmítl spát v našem obr stanu. Že prý je tam málo místa. A připlatil si za svůj třímístný, že prý se do něj lépe vejde.
Únava z kilometrů zatáček a Kalternské vedro nás zahnalo do jezera a zchladit žíznivé krky jsme zašli do jezerní restaurace. Sladce se spalo. Den pecka!