Říj 16

Pražské slépky na Pálavě :-)

*** Volá chlápek na policii: „srazil jsem dvě slepice, co mám dělat?“ Policajt odpoví: „Odtáhněte je ze silnice, ať je nikdo nerozjezdí“. Chlápek na to: „A co s jejich motorkou?“ ***

Fakt jsme prostě musely. Už to nešlo. Předpověď slibovala na půlku října neuvěřitelné počasí, já bez dětí a s náběhem na splín, Lucka přepracovaná a s náběhem na splín. Troška diskuze kam a pak už bylo jasno: Pálava. Pro obě tahle oblast poprvé, v podstatě stejné jako bychom jely na Mars. Poslední dva dny před odjezdem s námi nebylo k vydržení, messenger zahlcen zprávami typu „já se tááááák těšíííím“ nebo „co si bereš (nebereš)“, „kolik si bereš (nebereš)“, „chtěla bych se podívat tam a tam“, „já se tááááák těšíííím“ a podobně.

DSC_0928

Sraz v pátek třináctého v 15.00 na Pankráci u Lucky před prací, samozřejmě bych to nebyla já (já se táááák těšíííím), abych tam nebyla o čtyřicet minut dřív, nicméně dočkala jsem se a rovnou na dálnici tradáá – rychlý přesun do Velkého Meziříčí. Lucky premiéra po D1, nechápu proč, ale z naklepané prdelky včetně příslušenství nebyla nadšená, a prý dé jednička už nikdy. U MOLu jsme doplnily palivo motkám a popřály kafíčko sobě, čekajíce na BuFa, který nás měl po práci doprovodit trošku oklikou přes Dukovany do Pavlova, kde jsme měly zabukovaný penzionek. Nicméně už jsem měla v telefonu sms, že je stále ještě v práci, prostě peklo. Domluvili jsme se tedy, že dojedeme až do Brna, kde se scuknem a pojedeme rovnou. Pátek třináctého se ozval, u Brna zavřená dálnice, takže jsme to vzaly přes Velkou Bíteš, Rosice, Popůvky do Bosonoh. To už tma jako v pytli, všude nehýbající se kolony aut, nesvítící Kočulka a únava obecně. V Bosonohách, kde už bylo nejhůř, při balancování mezi betonovými zábranami a kamionem, bohatýrským hlasem někdo volá: „Makýýýý!“ Kdo jiný, než náš malý bručounek Franta, dokáže přeřvat traffic ve stupni číslo 5? Přilepily jsme se na něj a fakt se nám ulevilo. Vzhledem k pokročilému času jsme huply na nejrychlejší cestu za naším průvodcem a s jednou zastávkou na pumpě jsme se tmou v pořádku dokodrcali do Pavlova. Ubytování bylo dílem patnácti dvaceti minut a pak jsme se navíc vetřeli k majiteli penzionu na košt (BuF na kafíčko), kde jsme ochutnali výborný Veltlín, výrazný Vlašák a nejúžasnější Tramín. V průběhu koštování a povídání se Franta sebral a odfrčel dom, protože následující den spousta povinností a oslava Karolínky osmnáctých narozenin, což je událost! Nám zase krásně klesla hladina adrenalinu a stoupla hladina alkoholu, takže nás napadla super myšlenka, jít se podívat k Novým Mlýnům. Ano, došly jsme až k nádrži, ale vůbec jsme to nevěděly, protože takovou tmu v Praze nemáme :-) Takže o něco rozumněji jsme šly na kutě.

DSC_0933DSC_0931

V sobotu už jsme v devět stály za Pavlovem na pumpě, abychom aspoň sušenku poslaly do žaludků, než někde najdeme občerstvení na plnohodnotnou snídani.

První zastávka – Lednice. Úplně prga snídaně na zahrádce – daly jsme zakudlaný polévky (gulášová a fazolová) a plně uspokojené jsme se přemístily na zámek. Sotva jsme vlezly do zahrad, volal Martin Procházkojc, že kde jsme, aby nás dohnal. Tedy Lednice. Vyráží. My také – směr zámek, zahrada, skleník, kašna, zahrada, příspěvek na nemocnou holčičku, zahrada. Mezitím: co doma u Lucky, co doma u mě, co plánujeme, co bylo a co z toho, co bylo, bude :-D Tohle pánové neznáte. Nicméně, jak trefně poznamenala Lucka, my jsme z té sorty ženských, které být spolu zavřené ve vězení, tak se po propuštění ještě musí sejít, aby si to dopověděly. Po hodině jsme se zašprcly u ledové kávy se zmrzlinou, bohužel točenou zmrzku neměli, bo porucha, a nakonec to vypadalo, že snad ani nezaplatíme, bo porucha i na kase. Nakonec nějakou šťastnou náhodou jsme se potkali i s Marťasem, jenž ještě nesundav helmu, vypíchnul nutnost oběda, a mohli jsme frčet dál.DSC_0942

DSC_II.0964 DSC_0945 DSC_0972

 

 

Valtice. Viděli jsme zvenku zámek a hlavně jsme zevnitř viděli restauraci a poobědvali. Ani to se neobešlo bez malého zaškobrtnutí, protože zmatený číšník středověké krčmy můj oběd cpal k vedlejšímu stolu a mě by nechal o hladu. Kurážně jsem se o jídlo přihlásila zataháním cípu jeho čisté leč záplatované tuniky a mohli jsme pokračovat.

Další cesta nás vedla přes Břeclav a Lanžhot do Mikulčic, kde jsme hodili stopku a podívali se na místo starověkého hradiště, kde s největší pravděpodobností působili věrozvěstové Cyril a Metůdek. Předpokládám, že to tam asi v té době vypadalo jinak :-) Už u Břeclavi volal natěšený Dědóšek, co sice měl se synem stavět komín, ale ve finále ho nestavěl, takže mu nic nebrání… Kam že to jedeme? Jo, směr Hodonín? Tak za hodinku stačí? OK, vyrážím. My z Mikulčic taky, do teho Hodonína, abychom přibrali Dědóška a dali kávičku. První příhodná zahrádka „U Piráta“ je naše. Laté, tiramisu, preso, zmrzlina, co hrdlo ráčí. Telefon od Dědóška, kde že to jsme v tym Hodoníně, že on je kósek před, na pumpě. Kaufland, U Piráta, jede. Po nějaké době přifrčel a hned, že v Hodoníně jsou Kaufy dva, takže hádejte, kde byl??? :-D Za odměnu si také dal zmrzku a jelo se dál obloukem zpět k temu moravskému moři. Mutěnice – Čejkovice – Velké Bílovice – Velké Pavlovice – Šakvice – Strachotín a přes hráz do Věstonic a do Pavlova. Kluci nás gentlemansky doprovodili až k penzionu, ještě jsme chvilku pokecali, ale pak už Dědóšek musel za babičkou a Marťas asi také do milující náruče, ale jelikož je tajemný hrad v Karpatech, tak víme prd a fantazii, kamže to vlastně jel, se meze nekladou ;-)

DSC_0975

FB_IMG_15080053407245051

DSC_0979

Večer jsme si užily u vínka a spousty slov, které musely ven a zachránily nám duševní čistotu a psychické zdraví. Nedobrovolně jsme se seznámily s povlávajícími jinochy v různých stádiích opilosti, co si před námi dokazovali, kdo z nich je větší frajer a kdo autsajdr, nicméně byl to velmi příjemný a plně prožitý večer nad výborným vínem. Asi se mi ještě nikdy nepovedlo v půli října sedět po sprše v noční košili na zahradě, koukat na hvězdy a popíjet vínko.

V neděli ráno rychlé zabalení skoro nevybalených věcí, malé kolečko po okolí, abychom stihly nasbírat nějaké romantické fotografie Nových Mlýnů a zříceniny Děvičky v ranním oparu, a snídaně ve Věstonicích (káva a sachr mňááám). K tomu super zpráva od BuFa, který vezme Martinku na sic a frčí za námi, jen jakože kam? No přece do Mikulova.

DSC_0992

Mikulov. Nádherný zámek, opět viděn pouze zvenku, protože čas je neúprosný a my přece nechceme domů přijet za tmy. Jelikož nechceme po dálnici a máme v plánu malou zastávku v Havlbrodě za Pepou Horským, potkáváme BuFa s Marťou a hned frčíme směr Pasohlávky. Cestou fotíme opuštěný kostel Muchov uprostřed Nových Mlýnů a pak nás BuFovic vedou krásnými cestičkami bez provozu směrem Moravský Krumlov, kde jukneme do zámecké zahrady a zhodnotíme dle stavu zámku, že Pražáci Moravákům tu Muchovu epopej neukradli, ale naopak ji zachránili! Musím ale uznat, že podzimní zámecká zahrada je naprosto úžasná. Po krátké zastávce frčíme dál, tentokrát na Dukovany. Zde se učím, jak se fotí panoramatická fotka (s mým telefonem to nejde ani BuFovi), zjišťuji, jak obludná je stavba elektrárny, hodíme jedno selfí a jedeme dál. Krátká zastávka v Třebíči a během chvíle jsme ve Velkém Meziříčí, kde dáváme velmi pozdní oběd a s díky se loučíme s brňákama, kteří nám ještě naznačí cestu do Havlbrodu a pak rozjezd.

DSC_1008 FB_IMG_15081402991280346

DSC_1005

 

 

 

 

 

 

 

 

Viking by řekl, že pečeme tuny rohlíků. Co tuny!!!! Tahle část cesty byla koží! Silnice úplně prázdné, úzké, klikatící se, ozdobené červeným a žlutým listím, modrá obloha, slunko… Nedá se popsat, ale zrovna zde asi nikomu popisovat nemusím. Prožito a uloženo na horší časy. Trasa Měřín – Polná – Havlíčkův Brod, zde zastávka za vyřehtaným Pepou, asi dvacet minut povídání, moc ráda jsem ho viděla. Musel nás vyhodit, protože bychom tam stáli ještě teď. Nastala poslední část naší cesty Havlíčkův Brod – Kutná hora – Říčany – Praha. Posledních čtyřicet kiláků to houstlo, u Říčan s konečnou platností halt díky uzavírce. A jsme v tom zase. Tma jako v pytli, Kočula špatně svítí, únava, průda. Předjíždíme kolonu, jeden vychovatel se nám snaží najet do cesty a vyškolit nás, necháváme ho za sebou. Ve Štěrboholích se rozjíždíme, návrat domů v půl osmé večer, vyšťavená, šťastná, plná zážitků. Kočuli přibylo na tachometru 774 km báječných podzimních kilometrů

P.S.: Pondělní první zpráva na messengeru od Lucky: CHCI OKAMŽITĚ NA MOTORKU!!

Lis 26

Jak jsme uletěli do alp – část 3

… pokračování: noc a den pátý

Další krásný den je za námi. Večerní posezení pod hvězdami jsme si moc užili. Vítr, který se zvedal byl ale zřetelnou indicií toho, co se na nás hrne. Ač jsme po uložení do svých příbytků usnuli jako nemluvňata, o nějakou tu hodinu později jsme si tak i reálně připadali a nikdo z nás raději nevydal ani hlásku. Continue reading

Zář 08

Jak jsme uletěli do Alp – část 2

Den třetí

Ráno se probouzíme do krásného dne. Buf by mohl vyprávět. Ten v Brně bydlí taky. Svěží vánek od moře, ještě žádné tropy a prostě pohoda. Vyčkáváme než otevřou místní hypermarket (podotýkám – který je v areálu kempu) a jdeme koupit něco k snědku. Čára mezitím nelení a aby se pořádně probral, běží se smočit hnedle z rána do moře a dělá dobře. My ho následujeme hned po snídani a musím uznat, že není nad to, začít den pár tempama v moři. Continue reading

Srp 31

Jak jsme uletěli do Alp – část 1

Intro
Od roku 2012, kdy jsem byl v Alpách před prodejem motorky naposledy jsem každým rokem slintal nad vyprávěním klubáků, kteří v podstatě rok co rok vyráželi na větší nebo menší úlet kamsi za hranice všedních dnů. Chtěl jsem, chtěl jsem moc, ale nebylo na čem. Na malou chvíli jsem i polemizoval jestli si postrádání motorky jen nenalhávám, ale touho po novy mašině byla silnější než okolnosti a v lednu 2016 jsem po dlouhé pauze pořídil již dávno vysněné BMW R1200GS. A tím to vlastně všechno začalo. Věděl jsem na tisíc procent, že letos prostě pojedu někam daleko a že si to po těch letech pořádně užiju a nikdo mi to nepřekazí. No a tak se začal plánovat letošní úlet.

DSC_0207

Continue reading

Srp 18

EvangMotoTour Krakow 2016

 

Letošní rok byl skoupý na původní plány. Snad o to více se podařily akce řešené téměř tady a teď. Já, Viking, jsem změnil práci. Na letní dovolenou tak zbyl pouze týden. Dlouhou moto výpravu s partou EvangMotoKlubu na jihozápad Evropy měním za kratší na severovýchod s Marťanem, mou drahou polovičkou. Ať jsme alespoň týden spolu. Jedeme na HD XL1200 CA Sportster. Do poslední chvíle jsem ho připravoval na pouť o dvou jezdcích. Velkou podporou mi bylo dealerství v Plzni. Pomohli mi namontovat aftermade supporty a další drobnosti za naprosto nestandardních podmínek. Přidává se Dragon na jeho šlechtěné Hondě VT750 DC Black Widow, pro kterého je výjezd za hranice první zkušeností a daleko na jihozápad se mu jet nechtělo. Navíc nemá motorku, ale choppera, bejby, takže nám to bude klapat. Nejhorší je vejít se do brašen. Vyšlo to skutečně jen tak tak. Nic zbytečného navíc.

oblozeny haryk

Continue reading