EvangMotoÚlet II. aneb Alpy Last Moment – report
Myšlenka na tento výlet se zrodila s poznáním, že již téměř pravidelná akce EvangMoto Úlet letos vyšla na termín, kdy jsem nemohl. Nemohl jsem si ovšem také ujít Alpy, zvlášť když jsem letos přezbrojil na něco tak ultimátně cestovního jako BMW R1150RT. Věděl jsem, že přijde den, kdy vyrazím na vzdoroakci. Pečlivě jsem studoval cestopisy na netu se základními poždavky: ne moc dlouhý a něco nového. Volby padla na západní Tiroly (přeci jenom je to kousek do Itálie, kam na Stelvio jezdím se všema svejma motorkama) a Bertechsgardener Land. Cesta byla promyšlená na mnoho způsobů, ale volný termín pořád nikde. Až najednou… objevil se volný dokonce celý týden.
Přípravy
Záměr na výlet s předběžným popisem jsem rozhodil do našeho klubu EvangMoto, jestli se někdo nepřidá a podle očekávání se dlouho nikdo nehlásil. Popostrčil jsem trochu Sharkiho a dědka a jednu chvíli to vypadalo slibně. Nakonec jsem jel sám s mladým Chymem, ale to je dlouhej příběh a zmíním jenom střípky. Motorka byla připravená, servis, nové gumy. Protože jsem jel poprvé v tandemu, vynechal jsem top a místo něho přibalil válec, který obsahoval stan, dvě karimámy, dva spacáky. Do postranních kufrů se vlezlo všechno ostatní. Úvodní výdaje vypadaly sympaticky: 250,- Kč pojištění pro dvě osoby na 5 dnů a minimální nákup (hodně trvanlivého jídla zbylo z vody) asi tak za 300,- Kč.
Den 0
První etapu časovanou na středu 23. 7. dlouhou 680 km z HK do rakouského Landecku jsem rozdělil na dvě. Dobrým pravidlem alpských výprav EvangMoto je, že se vyráží z Volduch. Tam jsem zvedl kotvu už v úterý dopoledne = dobrých 200 km v předstihu. Hned po poledním dorazil děděk, který mi dělal doprovod po Čechách. Překontroloval moji výbavu, daroval mi gigantické rychlospojky… asi pro štěstí a docela se hodily :-) štěstí jsme měli. Cca po 15:00 22. 7. jsme vyráželi směr Volduchy, většinou po dálnici (stav tachometru 63642). Vyjeli jsme z HK na Pce a když skončila osmdesátka zabral jsem za plyn a začal předjíždět. Najednou mi něco lehce brnklo přes pravou nohu a ve zpětném zrcátku vidím šmouhu. Dědek mne okamžitě předjíždí a signalizuje. Zastavujeme. Něco ti upadlo, povídá dědek. Lokalizuju to na plastový kryt u pravé nohy dole. Vydávám se ho hledat. Procházka po dálnici (i když to vlastně ani dálnice není) není nic moc. Hledám, hledám, ale nic. Vracím se s nepořízenou. Dědek na to, že třeba jsem si už své na této cestě vybral. Tak doufám, že jo, a nasedáme a bez krytu míříme dál. První tankování před Prahou… vyrazil jsem zhruba s polovinou nádrže a po prvních 81 km ji doplnil na full 17,4 litry za 670,- Kč (63723).
Ve Volduchách(63856) nás čekal Viking s tatarákem a taky Sharki. Jeho původně plánovanou spoluúčast nakonec cosi zhatilo, ostatně jako skoro vždycky. Večer to byl přátelský a milý akorát ráno – jak můžete vidět na fotce níže – nepletu se? Je to závist, co lze vyčíst ze Sharkiho obličeje? :-)
Odjeto 214 km (především proto, že jsem přejel ten nejlepší sjezd a na tom druhém vhodném byla objížďka).
Den 1
Plánovaný odjezd v 7:00 se asi o 30 minut opozdil. Vítal nás krásný slunečný den a před námi cca 480 km zejména dálničního přesunu k evropským velikánům. Dědek mne doprovodil kousek k hranicím a pak se vydal na svou cestu na sever. 8:15 jsme doplnili pohonné hmoty naposledy na českém území (12,5 l za 497,- Kč) a zakoupili rakouskou známku za 160,- Kč a nabrali směr Regensburg – Mnichov. Mnichov jsme se rozhodli projet po středním západním okruhu, protože jsme mířili po 95 na Ga-Pa. Míjeli jsme administrativní i výrobní prostory BMW, což Chyma rozveselilo, i konkurenční Mercedes. Drobná zácpa na výpadovce z Mnichova kvůli opravě tunelů. Cca 60km za Mnichovem se začínají zvedat kopce a dálnice končí. První horské fotky ještě s pozadím komerčních domů Garmische a pak se vydáváme směr Fernpass. Konečně klikatá cesta zalesněným údolím kolem řeky, pomalu se vlnící a lehce stoupající. Protože Fernpass je jeden z hlavních průjezdů mezi DE a A, jak se mi zdálo, cesta byla docela vytížená. Samotný vrchol passa je dost hnusnej a nestál ani za zastávku, ale kousek předním je krásný vyhlídka na jezero, stejně jako kousek za ním Fernsteinsee a zámek, kde jsme také chvilku postáli. Zhruba 50ti kilometrový dojezd do Landecku jsme vzali po okreskách a byla to pohodová jízda. Překvapivý dojezd do Landecku ve 14:00 nám nabídl celé volné odpoledne, které jsme kromě ubytování strávili výletem do města, na zámek a zmrzlinu (2,20€), nákupem místních nápojů (3,26€), dvojitou večeří a povídám u řeky. Měřák stavu pohonných hmot se ani nerozsvítil a celková délka najetých km se zastavila na 493 (64349).
Poznámka pro kempaře: V přípravách jsme vhodné kempy vybíral i podle ceny. Radoval jsem se, když jsem objevil kemp za 5,70 pro dospělýho… jenže přehlédl jsem, že za stan 6 za moto 3, poplatky městu 1,2, když se to nasčítalo vyšel nás kemp v Landecku s jedním stanem a motorkou na dvě noci na 46€ (ale 11.5€ na osobu a noc, taky není zas tak hodně).
Den 2
Čekal nás luxusní italský výlet, jenže nízko položená oblačnost, temně a nebezpečně obklopující a zahalující okolní kopce naznačovala, že všechno asi nebude v italské stylu azuro. Vyrážíme a proplétáme se pár kapkami deště a snažíme se jim ujet na
jih, kde je trochu světleji. Na samoobslužné pumpě u kampu naplníme full (21 litrů za 29,4€) z čehož vyplývá, že za posledních 401 km z toho 300 po dálnici se spotřeba pohybovala 5,24 l na 100 km a to jsme to na dálnici ve dvou vůbec nešetřili. Původní plán jen údolím přímo z Landecku zhatila uzavírka silnice a nutnost vrátit se cca 5 km k LandekerTunelu. Na jeho druhé straně bylo jasněji, ale až tak jasno zase ne. Soupáme k Nauders po silnici číslo 180 až k Lago di Resia a podél Lago della Muta směrem na Merano k odbočce na Stelvio. Kraj už trochu znám a tak cesta ubíhá dobře. Stradu del Passo dello Stelvio jedeme stejným směrem jako loni (příště bych ji dal zase obráceně), přes Trofoi. Jak se blížíme vrcholům, začíná přituhovat. Těsně pod mraky nasazujeme nepromoky. Posledních cca 20 tornates pod vrcholem bylo naprosté utrpení, pomaličku na jedničku vody všude kolem mrtě. Kdyby bylo Stelvio ještě o 200m výš, už bychom byli asi na mraky, přesto se to nahoře občas roztrhlo a ukázal se výhled, občas zatáhlo a bylo mokro. Pozitivní výhled byl, že strana, kam jsme měli odjíždět, vypadal jasněji a čistěji a také suše. Na velký pěší výlet to na Stelviu nebylo, takže jenom pár fotek, slíbený pohled holkám domů (1,7€ i se známkou), bratvüsrt se zelím 2x (11€) a s vidinou sucha směr Bormio – Livigno. Cesta je to nádherná, byla i suchá, ale už na Passo Foscango vidíme, kam to jedeme . Nad Švýcarskem černo až hrůza. Kousek za touto zastávkou přicházejí ke slovu kompletní nepromoky a cirka hodina jízdy ale fakt v dešti. Čekat se nechtělo. I tak je cesta z Livigno na St. Moritz velmi hezká. Tentokrát jsme u St. Moritz odbočili doprava zpět na A. Pěkná, vlnící se, široká, zkrátka stovková (dá se na ní jet sto i v dešti) cesta postupně klesá (stálo by to dát si jí obráceně) až se kousek za hranicemi pod Nauders setká s místem, kde jsme ráno odbočili do Itálie. Pršet přestalo před chvilkou a tak jsme až do Landecku dojeli po suchu. Doplnili jsme nádrž na příští den (18l za 25,29€) z čeho vyplývá, že tentokrát to bylo za 5,36. V místním šopu zakoupili pár potravin a nápojů (5,79€) a zaparkovali v kempu. V tu chvíli se strhl děsnej liják asi tak na hodinku. Jen jsme stačili popadnout limo a pivo a běžet do kempového krytého posezení, kde jsme přečkávali tuhle nepovedenou chvilku, po projasnění se i odstrojili a udělali si dobrou večeři s místními pochutinami. Večerní procházka podél řeky byla jen tak na vychození únavy. Odjeto 336 km (64685)
Den 3
Budíme se trochu se strachem, ještě jeden takový den jako včera a výlet bude totálně zkažený. Ovšem ranní opar mezi kopci se rozestupuje do azurové oblohy. Trocha nutkání opakovat včerejší cestu akorát opačným směrem je zaplašena výhledem k 
novým zážitkům jinde. Tentokrát je na plánu Silvettastrasse a přesun do Bertechsgardener Landu. Balíme tak saky paky a loučíme se s kempem v Landecku a vyrážíme na západ. Na Silverttu je to cca 50 km, ale po cestě, kde se většinou jede jenom 50 (jedna vesnice za druhou) a míchačka střídá náklaďák, evidentně tam nahoře něco staví. Ale nespěcháme a užíváme krásného počasí a pěkných výhledů. Těsně pod Silverttou je mýtnice a chtějí 12€, ovšem za to vjedete do krásného údolí (něco jako Ötztalstrasse) a cca 5 km stoupáte nahoru k pár serpentýnám a jste na Silverttě u horního jezera přečerpávací elektrárenské soustavy. Nádherné výhledy na vrcholky hor a zbytky ledovců a sněhů, zvířata pobíhající kolem, nádherné počasí, čas na malou procházku. Po vychutnání dojmů se přesunujeme k dolní přehradě, která už není tak krásná, ale také stojí za to a sjíždíme k dálnici. Po speedovací přestávce (müsli tyčinka a energetický nápoj) se přesunujeme cca 200 km za Insbruck k německým hranicí (Kufstein). Na cestě je jeden placený tunel (9€), jde objet, ale zvolili jsme rychlejší variantu. Po sjezdu z dálnice u Kufsteinu zastavujeme u Billy, nákup potravin (9,91€), odpolední dlabanec ve stínu supermarketu a pak na cca 100 km cestu kolem Walchsee na Bertechsgaden. Výborná cesta, znovu stovková, krajina kolem Rupholdingu je famózní a stála by za větší prozkoumání, ale směřujeme do kempu Simonhof. Je to kemp v lesích a loukách, jeden den nás tam dva se stanem a moto vyšel na 22,70€ (taky jsem zapomněl na ty taxy). Tachometr se tentokrát zastavuje na 65071 po 386 km, dnes bez tankování, v nádrži něco nad rezervou. Večer ještě promýšlíme další dva dny (jeden byl určen na Bertechsgardenerland – Orlí hnízdo a okolí, druhý na přesun domů). Díky zprávám o počasí (dnes to vydrželo pěkné celý den a zítra se to mělo zkazit, někdo říkal, že v pět odpoledne, jiný, že už v jedenáct dopoledne, každopádně na další den už mělo pršet pořád) přehodnocujeme plán a smrskneme oba dny do jednoho. Večer si na to ještě kupujeme něco pití a desert za 4,40€.
Den 4
V ranní rose, ale s příslibem zatím pěkného počasí balíme všechno a přesouváme se za Bertechsgarden k parkovišti, odkud jezdí autobusy na Orlí hnízdo (je to asi 20 km). Přijíždíme před devátou a to nám umožní slušně zaparkovat (nakonec jsem i za moto dal 3€) a zakoupit si jízdenky nahoru i dolu na 9:25 za 20€. Motověci jsme ze sebe shodili a uložili v boxech za zálohu 1€, takže jsme nahoru mohli jen tak v kraťasech a sandálkách. 6,5 km dlouhá jízda autobusem do strmého kopce trvá cca 15 minut, vyhodí vás u tunelu, kterým projdete ke 124 dlouhému výtahu a ten vás vyveze přímo do hnízda. Nad ním je zhruba 150 dlouhá stezka plná skal a kamenů a především překrásných výhledů na Salzburg, okolní hory, Köningsee, údolí Bertechsgadenu. Nahoře můžete strávit max. 2 hodiny, ale je to dostačující na poklidnou prohlídku okolí i samotného hnízda a ještě zbude čas na posezení u občerstvení (8€ – samozřejmě s horskou přirážkou). Po jedenácté jsme jeli dolů, vyzvedli si motověci a dali si oběd v podobě v kepmu objednaných housek (3€) a sýru ze včerejška. V plánu byl ještě výjezd na Hiterbrandparkplatz, ale svrchu jsme viděli, že je to v lese, tak jsme chtěli projet ještě Purtschnellerstr., ale zastavilo nás mýtné (pro moto sice jenom 4€, ale stejně jsem to otočil a mazal zadem na Salzburg. V A poslední tankování (17,74l za 25€ – abychom dojeli do Čech) a nákup čokolád pro holky (blbej nápad, přivezli jsme je v dost tekutém stavu, ale lednička to spravila). Takže cca 12:30 vyrážíme směr domov, přes Linz, České Budějovice, Prahu do HK. Někde u Votic plníme nádrž po vrchol (21 litrů za 788,- Kč), ochlazujeme se v Mc (220,- Kč) a v 18:30 parkujeme na zahradě. 543 km (65614)
Hodnocení a sumáře:
Chym několikrát užil slovo ultimátní, z čehož usuzuji, že se mu výlet líbil. Prdel ho bolela, ale prý to stálo za to. Jeden z nejmladšíchčlenu EvangMoto má za sebou první Alpy, čímž vyrovnal Sharkiho rekord. Za mne: škoda italského dne, ale jinak paráda a spousta dojmů a energie (děkuji sám sobě za organizaci). Za společnost děkuji: balené vodě, nudlím s gulášem, vločkám, černému čaji, nudlím s hovězím vývarem, chilli con carne, boloňské s masem a nudlemi, tyčinkám müsli, třem gambáčům v plechu, a dvou plzničkám v plechu, několika různým druhům rakouského moku odvážně se nazývajícím pivo, ale taky chutnému Berchtesgaderner Dunkel, Weiss München, a Teqile.
Celkem ujeto: 1972 km
Natankováno: 6x z toho 3x v Kč (51,2 za 1955,- Kč) a 3x v € (56,74litrů za 79,69€). Celkem litrů 107,94.
Průměrná spotřeba: 5,47 l/100km
Ubytování: 68,7€
Pojištění, dálnice, mýta, vstupné: 410,- Kč + 44€
Jídlo: 520,- Kč + 47,56€
Dárečky: 5,28€
Kešem zaplaceno: 121€
Kartou: 120,69€ a 2885,- Kč
Celkem náklady (při kurzu 27,50 Kč za €) : 9 532,- Kč
