Po delší době projíždím fotky z minulých let a to nejen ty naše společné, ale i některé soukromé z jiných akcí. Nevím proč, ale žádná z akcí a zážitků (a že jich mám nespočet) ve mě nevzbuzuje takové pocity euforie, radosti, nostalgie a zážitků jako fotky ze společných výjížděk klubu! Při pohledu na fotky z mého první procitnutí na Šumavě mi běhá mráz po zádech a když se posunu o pár složek hlouběji, div nepadám na hubu při pohledu na mé první Alpy, kdy jsme vyrazili v perfektním složení a vše bylo naprosto dokonalý a umocněný tím, že to bylo „moje poprvé“.
Jsou to pocity, které se těžko popisují a ten kdo v tomhle není srdcař, asi nepochopí očem tu jde řeč. Ale chtěl bych jenom říct, že za tohle všechno co jsem mohl prožít a na co vzpomínám ze všeho nejraděj patří velký dík celému EvangMotu – klubu/lidem/přírodě i Bohu a jsem opravdu vděčný, že jsem si to všechno s vámi mohl užívat na plný pecky a že mohu být součástí tohodle klubu a poděkovat tak všem hlavním tahounům, že se vůbec odhodlali tento klub založit, že připravují akce a hlavně, že to s námi nevzdávají a nejen já se mohu těšit na další motozážitky s partou bezva lidí.
Když se sám sebe ptám jestli vůbec chci pořizovat další motorku, tak říkám ANO – ROZHODNĚ CHCI! A to především, abych mohl ještě někdy znovu zažít to na co tak rád vzpomínám… Hráďa.