Svezeš mne na motorce? Když slyším tuhle otázku, mám vždycky trochu sevřenou prdel. Ta technická výmluva je většinou na oblečení a výbavu. Ale to podstatné je v odpovědnosti za toho, kdo si za vás sedá. Většinou se mi do toho moc nechce. Pravda, každý to máme jinak. A jinak to bylo i v případě návštěvy letního tábora JAK v Bělči, kde byli na letním pobytu klienti z diakonické Rolničky v Soběslavi.
Evangmoto nebylo v táboře JAK v Bělči poprvé. Někde existují fotky z té první návštěvy, ale sám nevím kde. Připomněl mi ji jeden z klientů, když mi říkal, že už tady jednou na motorce jezdil. A bylo tam taky takový auto bez střechy, říkal. To byla první návštěva Evangmota. A letos jsme dostali pozvání podruhé.
Pravda, v reprezentaci Evangmota máme ještě co dohánět, ale nakonec vedle sebe stála trojice motorek: Beky, Vavřinec a Aranka. A chvíli jsme si ve stínu povídali o různých typech motorek a pak o tom, jak musí být oblečen motorkář, ukázali jsme i airbagovou vestu (teda bez vystřelení :-)).
Po ukázkách zvuku přišlo na řadu hlasování, která motorka je nejlepší, o což se mezi posluchači s obrovským předstihem před Arankou (ke smutku sipa) porvali Vavřinec s Beky (radosti Maky a Týnky). No a pak už se jen jezdilo a jezdilo a na tvářích se objevovaly úsměvy a byli tam týpci, kteří museli vyzkoušet všechny tři motorky a dokonce i Richard se zamiloval tak, že Týnka málem šla domů pěšky… Prostě skvělé odpoledne a my jsem jsme odjížděli unavení, ale také šťastní z toho rozdávání štěstí.
Fakt to stojí za to, vidět tyhle lidičky, jak překonávají sami sebe a usedají za vás, jak se vám smějí do ucha a nadšeně výskají, jak jim vítr víská vlasy.
