Matně vzpomínám, kdy jsem si naposledy vyjel na motorce jenom tak… abych nikam nejel pracovně nebo za nějakým vyřizováním. Odhaduju to tak na rok 2007. Proto jsem přijal s vděčností noční výměnu mailů s Františkem, že si kromě pracovních setkáním musíme spolu také vyjet. Františka jsem potkal díky novému místu v práci a především tomu, že se nám stará o design majetků, opravy atd… A to nejdůležitější je, že vlastní BMW GS 1150 a na něm tráví mnoho kilometrů služebních cest. Vyjedem si… dohodli jsme se… bílá sobota (je jenom autopůst – motorkopůst není = tak hurá), domluveno.
Srazili jsme se na 10:00 u nás na dvorku. František připravil plán cesty. Hradec (ještě letos poprvé natankovat – v mém případě) a pak směrem Orlické hory.
Do Týniště po státovce a pak do podhůří. František náš dvoučlený konvoj vedl s dokonalou a pohodovou přesností, jen tak polechtával své dva vodorovně uložené válce. Závod bych si s ním určitě nedával, páčto moje čtyři horizontálně a v řádě vládnou polovičním obsahem i daleko menší silou. Osobně se mi však cestovalo moc prima. Po hodince jízdy a ranní kávičce v Rokytnici jsem se vydali na starou známou orlickou hřebenovku. Místo, které znám už z první mototour… nezměnilo se, je pořád skvělé.
Cesta nás dovedla až pod Masarykovu boudu, ve vyšších polohách bylo dost písku a dalšího zimního harampádí na cestách, takže hlavně opatrně. V nižších polohách se jelo skvěle a svou vyjížďku jsem si opravdu moc užíval. Pokukával kolem po známých místech (např. pevnosti Hanička, Dobrošov). Ale díky Františkovi viděl i mnoho nového.
A před návratem domů oběd v Jiráskově boudě (jídlo docela ušlo, i když to zpočátku vypadalo, že si nás ani nevšimnou)
Pak už jenom zpáteční cesta přes Nové Město a Černilov. A já si tuhle vyjížďku skutečně užil. 190 km jenom tak… Byl to pro mne také jeden z prvních testů u mne nového stroje, starého známého Vikingova XJ 600 a jsem rád, že ho mám.