Jak se rodí motorkáři :-)

Mejlovo motorkářské svědectví.

Tak to bylo mi 14 let a koupil jsem si na intervenci mého kamaráda Dalibora společně tady toto a já se učil za domem pouštět spojku a přidávat plyn, ten pocit jak se nastartovaný stroj pomalu rozjíždí a můj kamarád běží vedle stroje a hlasitě mne diriguje co a jak mám dělat nezapomenu na do konce života, nádherný pocit jako by to bylo včera, řevu motoru stopadesátky s rychloplalem se rozjíždějící a moje maličkost se poprvé v živote veze, ba co víc, řídí tento ohromný stroj…

V našem sousedstvím  bydlel majitel legendární a pro mne naprosto nádherného stroje Jawa 500 OHC, a ten každý týden dělal o víkendu cvičně malou projížďku. Bylo mi tak 8 let co jsem naprosto fascinován s velkým zájmem zvědavého malého chlapce hltal všemi vjemy tento technický skvost českého a tehdy ještě světového výrobce. V našem domě panelovém bydlel Láďa a tomu koupili rodiče Jawu 350 typ 634, a ta parkovala celé léto venku a já se seznamoval jako malý hoch s technikou tohoto stroje. Přenádherný zvuk šestsettřicetčtyřky dodnes lahodí mým sluchům. Motorky mne omámily a čas šel dál…

V 15 letech jsem si zaplatil kurs na Fichtlinsona a po úspěšném absolvování zakoupil Jawa Mustang za 1500kč což v té době byl průměrný plat. Po prvních legálních vyjížďkách jsem byl zklamán-to vůbec nejelo a stopade je stopade. Neustálé čištění karbecu a trysek mne utvrdilo, že legální cestování má své kouzlo, ale pro mne to není. Zakoupil jsem si proto upravenou Krosku se stopade, a to byla jiná :-) Vysoký posed, výkonu nadbytek, ale hlavně terééének a volnost. Všudy přítomní práskači v obci spolehlivě informovali Policii o nás a mnohdy jsme se vraceli domů velkou oklikou a život šel dál….

V 17 jsme si koupili ČZ 250 dvouvál SPORT. Koupili jsme si ho s kamarádem na občanský průkaz plnoletého dalšího kamaráda :-) Podvod jak fík, ale již promlčeno. Perlička, při sepisování kupní smlouvy praví majitel hledíc na občanku a mého kamaráda cituji “ to jsi ty?….“ a on ani nehnul brvou (obličejové svaly, mimika) odpověděl po moravsky „nóó“ tj. jako ano. Na občance kámoš vlasy jak uhél a Radek špinavý blonďák :-D Vše proběhlo hladce a ještě nás upozornil „kluci jezděte moc opatrně, na této motorce byl smrťák“. Ten pán jezdil se svýma synkama okruhovky za komančů a tudíž měla Sportka úpravy a jela jako prase, postavit ji na zadní byla hračka kopls se spojkou a už stála. To byly časy a opět ilegál a hry s Policajtama :-D jojo. A čas šel dál.

Po vojně jsem nechtěl motorku z důvodu přežití blbých roků. Byly dva roky po revoluci a kde kdo měl kde co, jen ne Jawu. Pak období zapomnění, však to znáte milá, svatba, děti, dům, práce a ještě víc práce a…..po letech ano tak se tomu dnes praví „po letech“…..Měl to být skútřík na léto do města no a milý tatínek stojí v únoru na dvorku, radosti jak malý klučina, té opravdové radosti, však ji známe všichni, a nádherná Kawasaki KLE 500 enduro je doma… A tak nějak to pokračovalo a už si v tom lítáš ani netušíš jak…Po roce, po nádherném roce prodej z důvodů neodstraněné nenalezené závady a nákup GS 650 Dakar. Co dodat, dnes už vím, že jak jsem svému Dakárku dával v Republice toho času pohulit v terénu jako nikdo jiný. 4 roky 90% terén a ty opravy to bylo penízků. Na MX trati jsem předváděl skoky a lety jako exot, krosáci mě brali a nechápali :-) Prodej to a kup ostrou! Radili. Né ne přátelé šel jsem si svojí cestou. A život motorkáře plynul dál.

Přišla na mne chvíle a asi ji pozná každý motorkář a je to chvíle PRUBÍŘSKÁ srdce svého….Dakárka jsem prodal na jaro ve slabé chvíli s komplet výbavou, ani nebudu povídat za kolik…. A že s tím končím…Detox trval tak  2 měsíce, a začalo tesknění, které bylo uhašeno s verdiktem, že motorky mám pod kůží a já sehnal peníze a koupil motorku, která mi určila směr do budoucnosti. Yamaha Bulldog.

Ok motorka dobrá, ale raději se vrátím do endura a po půl roce šla do světa.

Doma opět 650 Xchallenge BMW. Radost a dobrodružství. Vydrželo to dva roky. Jelikož Bawko nestálo pár penízků a rasování stroje už vím co stojí, šla Xchall do světa a přestup do klidných vod boxerů. Enduro jo, ale ostrou na opravdu hrubé zacházení, mne totiž to poflakování v lese moc už dávno nic nedává.

Nyní Erko je úžasný stroj, jaké máme každý z nás to svoje. A život plyne dál a já se modlím a děkuji svému Bohu, že mám tu milost být relativně zdráv a v Evangmotu jsem se zakotvil. Cestování mne lákalo, i když čas a groše jsou mocné ovlivnitelné veličiny. Jak mi řekl jeden „je úplně jedno na čem jezdíš, důležité je že to máš v garáži a i když nevyjedeš za celý rok, ten pocit kdykoli  je k nezaplacení“….

Tá dy dá to je konec přátelé a co vy?…