Zdravím všechny kamarády a kamarádky v jedné stopě :-)
Po šťouchancích a rejpáníčku přistupuji tedy také ke psaní :-) Letos nabraly věci spád takový, že jsem až nechápal a mě asi nechápali jiní, že Viki :-)
Po pořádku a na vysvětlenou. Po úmrtí obou otců jsem zjistil, že můj milovaný Baworáček 535 je vlastně navíc :-) a lelkuje v garáži víc jak půl roku a tak se podaly inzeráty. Nic, vůbec nic, nikdo krasavca nechtěl a tak jsem zkoušel výměnu za motorku. Občas něco, ale stejně nic, až před měsícem nabídka na fešnou Hondici 929, bohužel pro drahou polovici RR na zadním kole skoro 120kW, no stíhačka, jak má být (vylepšení osobáku bylo na snadě, ani bych pro klid doma neměl nic říkat, ale čísla mluví za vše 2-4-5 za hodku ) a to už byl fakt mazec :-)
Nu padlo rozhodnutí, že musí jít ta starší z domu, tedy Fko šlo za šťastníkem, který na tajnačku přijel zaplatil a odvezl, aby manželka nevěděla. Mno moje polovička sedla za mě a zase jela do Rohatce za Mejlou na nové, no a po této jízdě vyvinula takový tlak, kterému se nedalo odolat, a byla to i moje hlava, která mi říkala, že to dlouho nebudu dávat a ve dvou určitě nee. Tak padlo rozhodnutí ji ještě posunout jinému dárci :-) Napsal se inzerát a přitom se vybírala jiná motorka s přihlédnutím na sedlo spolujezdce. Byla to triskní situace, vím, že bych buď Ducati (to je málo zaměřené na spolusedlo, krom multistrady – moc kaček), nebo Bawo, leč se nenašel žádný, kdo by čenžnul i třeba starší, i když do stotisícikilometrového se mi opravdu nechtělo a když vím, co se odehrává s tacho. Samo nebe mi seslalo tohoto skvosta málo vídaného v zemích České koruny. Mé srdíčko zaplesalo – motor Ducati, dráty v kolech, rovný posed, ruce hore :-) a batůžek krásné sezení s opřením zad a komfortní pérování, ale přitom pevné jako skála. Naprosto si mě omotala kolem výfuků :-)
Tedy seznamte se Cagiva Gran Canyon 900ie 45000km, 50kW (můj brácha z doby, kdy jsme vlastnili továrnu s velkým D – Ducati SS900 má 63 a Monster) rok 98 a výrobní číslo 170. Trochu se červenám tou správnou barvou a bohužel taky proto, že se mi nevěří a všichni mě pomlouvají, ale já to svému BuFovi vyvrátím :-)
V pátek dostane čísílko dozadu, protože vše proběhlo v pořádku (až na parkovací světlo, to jsem musel rozebrat půl předku, abych se k němu dostal, ale za 10 minut bylo vše v pořádku) a tradá hltat kilásky. Servis už má za sebou – rozvody, olej s filtrama a destičky, vše je nové, za což prodejci děkuji, byl velmi příjemný a pohodový, za což opět děkuji i bohu. Už se těším na srázek procitnutí, novinek a koukání tam bude hafo :-)
Táák to tedy klobouk dolů… tomu se říká láska… BuF na enduru… to bude opravdu k pokoukání :-D
Gratuluju! :-D Myslím, že toto je klasický příběh o konsenzu.
Honda fajn, ale pro jednoho. A i ten jeden stále touží po Ducně. Spolujezdec je na tomto stroji jaksi navíc.
Cagiva – srdcem Ducna, chasis pohodlného cesťáka. Oba si našli to své.
Ať slouží a mnoho společný zábavy!
No,gdy přivališ na čučku?
Chlapi po sáhodlouhém hledání a čtení, je to jen cesťák, do terénu to moc vhodné nejni, aspoň z hodnocení na netu :-) ale uvidíme, až něco ze silnice uvidím a vydám se na místo, dám zprávu, za město hodnocení 1* více jak výborné :-). Opravdu nejsem endurák :-) Jen chlap, který má už něco za sebou a trochu ho občas hodně bolí tělo a má rád svou ženušku a byl by rád, aby s ním trajdala na dvou kolech :-)