Stejně jako loni, i letos se scházíme o posledním zářijovém prodlouženém víkendu na tradiční Moto – usínání. To se nám letos koná ve Stříbřeci u Dragona a Dášenky. Sešlo se nás požehnaně ze všech koutů Čech .
Seznam účastníků : za Jižní Čechy : Dagonek + Dášenka; za Plzeňsko Vikoš; Krušnohorci Sharki + Jana; za Brno, Blansko a okolí : Buf + Martina, Dědóšek, Pepa, Martin + Pavla, Mejla se Šárkou; za Jeseníky Mirec + Jiřinka; za Liberecko : Léňa s Ondrou Hradcovi; za Hradec SIP a za Prahu Čára, Maky a Lucka
Dragonek nám na celou akci objednal dokonalé počasí a to nám také vyšlo. Užili jsme si spoustu krásných kilometrů za sluníčka a navštívili mnoho nezapomenutelných míst.
Někteří se k Dragonovým přesunuli již ve čtvrtek a mohli si užít první páteční vyjížďku. Během ní projeli pěkný kus České Kanady navíc s návštěvou cukrárny a jako bonus byl na plánu dne skalní útvar Ďáblova prdel. Tuhle část ale bohužel znám pouze z fotek a vyprávění, jelikož jsem na usínání dorazila až v pátek.
Z Prahy vyjíždím v pátek večer a k údivu všech jsem u Dragona za dvě hodinky jízdy. Tahle mýlka se ale vzápětí vysvětluje a všichni pochopí, že zase tak rychle jsem jezdit nezačala. Moje zpráva, že jedu, byla totiž poslána až když už jsem měla pěkný kousek cesty za sebou. Páteční přivítání ve mně budí skoro až Vánoční atmosféru. Vstupuji do obýváku kde je kolem stolů sesednuto neuvěřitelných 19 lidí ! Plno ale není pouze v obýváku. V garáži se to hemží motorkama tolik, že se to špatně počítá.
Užíváme si páteční večer, krafeme o motorkách, o proběhlé moto – sezoně a taky o tom, že tu nedávno bylo moto probuzení a teď už ty svoje dvoukolové mazlíčky budeme za chvíli ukládat k zimnímu spánku. Zase to uteklo jako voda. K všeobecnému překvapení to nejsem já, kdo znenadání usne na židli, ale Vikoš. A tak se chvíli v dobrém bavíme na jeho účet a postupně se odebíráme na kutě. Než se s Maky vrátíme z čerstvého vzduchu, kam si pravidelně chodíme kazit plíce, je už i Vikoš zalezlý v horním patře a možná už obšťastňuje další osazenstvo svým hlubokým tenorem.
Sobotního rána se probouzíme, na stole už na nás čekají čerstvé houstičky a všecko, co si k dokonalé snídani dokážete představit. Dášenka je totiž nepřekonatelná hostitelka. Po snídani sedáme na své oře a míříme na cesty. Ta dnešní vede těmi nejhezčími zákoutími kolem řeky Vltavy a také Novohradskými horami.
Silnice jsou tu krásné a místy kopírují řeku, po které se plaví poslední otužilí vodáci. Navštěvujeme mimo jiné Rožmberk, kde se zastavujeme na dobrý oběd, dále pak míříme do Českého Krumlova na kávovou pauzu, a potom do Třeboně kde si dáváme rozchod. Někteří chtějí do města, někteří na nákup a někteří nevědí, co chtějí a chtějí tedy všechno (samozřejmě já a Maky). Takže proběhneme náměstí a zámek. V zámecké zahradě trochu pohoršujeme kolemjdoucí žrouce velkou moravskou klobásu, kterou Vikoš přinesl z trhu se slovy „ že bez něčeho do huby prostě neodejde“. No snědená byla rychle… Přikládám důkazní material.
Při příjezdu na třeboňské náměstí jsme skoro vypískáni ven pořadateli koncertu Jaroslava Hutky. No, kdo by to byl řekl, že když přes náměstí vede silnice, že po ní někdo pojede. Ale i to jsme zvládli, nikdo nás nakonec odnikud nevyhodil. Místo na parkování jsme našli jinde a krásné třeboňské náměstíčko jsme si prošli a prohlédli.
Třeboní naše dnešní vyjížďka končí a tak se zase scházíme a společně se přesouváme zpátky k Dragonovi a Dáše užít si poslední společný večer. Já se ještě zaseknu na hrázi, kde se kochám rybníky, labutěmi, západem slunce a romantickou atmosférou celkově. Po chvíli mě dojede Maky, která byla na návštěvě u příbuzných a tak tam spolu chvíli blbneme s foťákem a ukládáme si ty obrázky nejen do mozkové operační paměti.
Sobotní večer si užíváme, ale už bohužel ne v úplně plném počtu. Někteří účastníci zájezdu nás během sobotního výletu již opouští, a vydávají se zpět do svých domovů. My ostatní se loučíme v neděli ráno a každý se vydáváme tím svým směrem. Na Jeseníky, do Krušných hor, na Liberecko, Hradec, Plzeňsko, Brno a Blansko a Prahu.
Za všechny bych ještě jednou chtěla poděkovat Dragonovi a Dášence za krásně strávené dny, za ochotu, se kterou se organizace ujali a za neuvěřitelnou pohostinnost a statečnost při zvládnutí téhle obrovské party, která se jim domů navalila a jejíž setkání vždycky stojí za to :-)
