…zřejmě na rozdíl od chuděry srny.

Jedu si do práce. Krásné ráno, sluníčko svítí. Na sobě motorkářskou bundu, ale černé společenské kalhoty a černé kožené polobotky. Pět kilometrů do práce? Kousek, to bude v klidu.

Najedu od okrsky na hlavní silnici, lehce zatáhnu za plyn, přejedu pár loudalů s plechovkou a jede to krásně tak něco kolem 90 km/h. No znáte to. ;-) Rovný úsek, krásně přehledný – ale pouze tím, co se děje na silnici. Nenapadlo mě, že se něco chystá mimo ni. A blíží se to velmi rychle. Cestou podjíždím dálniční most (D5 Praha – Plzeň). Silnice je tedy pod úrovní běžného terénu zakopaná do svahu. Na obou stranách těchto svahů křoviska, náletové břízy, vysoká tráva. A  jakmile jsem projel pod mostem, tak vidím, že se asi 3-4 metry od silnice něco zrzavého prodírá houštím. Kruciprdel, srnka! Hamtám za brzdu, jsem od ní tak 10 m. A srna, kdo by to řekl, že, si to nabíhá rovnou do silnice. Prd ho! Rána jako z děla. Srna udělala několik přemetů, odlétla na druhou stranu silnice, sebrala se a zmizela protějším břehem silnice někam do polí. Od Kapra cosi odlétlo a něco mi hrozně rachtá na předním kole. Dobržďuji, loudové mě bez jakéhokoliv zájmu předjedou…ale uvědomuji si, že jsem nespadl. Já nespadl!!!

Uf. Juknu na škody. Rachtal fragment blatníku a dřel o pneu. Ulítl mi kousek spojleru pod světlomety a kapotáž vlevo je naprasklá. Na světlech je krev srny a všude jsou její chlupy, nejvíce v prasklině kapotáže. Au, to jí muselo hodně bolet. Ale já mám padáky, díky tomu mi, zdá se, nerozlámala celý levý bok a moje koleno. Trochu mě bolí, ale nic na něm nemám.

Tak holt mám co přes zimu dělat. Ještě ten den objednávám nový blatník z bazaru, stojí mě litr. Spojler je v celku s krytem budíků a blinkrů, zatím ho nikde nevidím, tak holt později. Kapotka půjde svařit, prasklina není velká. A stejnak jsem to chtěl dát do nového laku. Ještě, že mě servisman přesvědčil, abych to nedělal na jaře, ale právě až přes zimu.

Píšu zprávu domů, ukazuji následky kolegům. „Nad tebou stáli všichni svatí!“ No, asi ano, jenom si to ještě nějak neuvědomuju. Hm, asi jsem tu srnku srazil do pánve nebo zadních běhů a klika že ve skoku – nespadla pod přední kolo – to bych se válel, ale dostala ránu od lemu blatníku výš.

Od tý doby si i na pár metrů nandávám na nohy motokrosové chrániče, když už nejedu v motokalhotech.

Srní atak aneb přežil jsem to…

4 komentáře u „Srní atak aneb přežil jsem to…

Napsat komentář